Španělský podnikatel Pepe García Martínez provozuje koncesionářské servisy MAN ve městech Alicante, Albacete a Cuence. Jeho oblíbenými nákladními vozy jsou však ty, o nichž by jeden mohl říci, že již dorazily na „konec své cesty“.

„Opravdu si svého koníčka užívám“, říká Pepe. „A to, i když taková činnost znamená jisté sebeobětování.“ Vedle svého zaměstnání, jímž je provozování servisních zázemí nákladních vozidel MAN, obchodník věnuje velkou část svého volného času hledání nákladních veteránů a jejich restaurování. Dopravní společnost Papa Ali založil v padesátých letech minulého století Pepeho otec. Až do devadesátých let byla společnost také autorizovaným prodejcem nákladních vozidel MAN.

Dnes vede rodinný podnik již druhá a třetí generace. Pepeho synové Ali a José Ramón pracují po boku svého otce. Ali je zodpovědný za každodenní vedení všech tří servisních center, José Ramón se věnuje dálkové dopravě zboží. V současnosti se však potýká se všemi, nám dobře známými, problémy, které činní dopravní podnikání složitější. Jenže Pepé to celé bere s velkým nadhledem: „zase nám zbývá více času na veterány,“ žertuje. „Podívejte, vždyť my máme naftu v krvi.“

Hledač pokladů
Hlavní sídlo společnosti je umístěno nedaleko města Lorquí, blízko Murcii. Zároveň je to také místo, kde má Pepé uloženou celou řadu ze svých pokladů. Ostatní jsou garážovány v Alicante. „Sbírám jen originální vozidla, také proto není mnohdy tak jednoduché je nalézt“, vysvětluje Pepé. „Dříve, ještě když jsem sám jezdil s náklaďákem, měl jsem oči otevřené a pokukoval po všem co jsem mohl zařadit do své sbírky. Dnes pokukuju především po internetu.“

Celá řada kontaktů, které kdysi navázal, jsou stále aktivní a výhodné, především ty v Anglii. „Tam jsou opravdoví sběratelé. Jezdím do Velké Británie poměrně často a to nejenom proto, abych si pořídil další kousek do sbírky – mnohdy je to jediná cesta, jak získat originální díly. Naposledy, když jsem byl na ostrovech, koupil jsem volant a dva hlavní světlomety.“

Pepe není nijak „vybíravý“, nehledí na to v jakém stavu truck je, pokud jej opravdu chce. „Kupujeme i taková vozidla, která nikdo jiný nechce restaurovat“, říká s hrdostí v hlase. „V tomto okamžiku jich máme 15 a zhruba dalších šest nebo sedm, které tzv. kanibalizujeme, abychom mohli využít jejich částí k restauraci těch prvních.“

Dobrodružství MAN
Nejstarší vozidlo sbírky je Ford model T z roku 1912, mimochodem je v excelentní kondici, ostatně jako celá Pepeho sbírka. Aby tomu tak mohlo být je třeba se o každý vůz řádně starat a udržovat jej v provozuschopném stavu. Mimo jiných je u Pepeho v garážích také několik těžkých nákladních vozidel MAN se zcela vzorně vedenými a aktuálně platnými „papíry“. „To je velmi důležité, my totiž naše vozidla půjčujeme na různé výstavy a prezentační příležitosti, mnohdy se účastní alegorických procesí a karnevalů“, říká syn Ali.

Každý truck má svoji vlastní bohatou historii. Požární speciál značky Mack byl například doslovně zachráněn z ulice v americkém Detroitu, vojenský speciál MAN patřící mezi zhruba 20.000 vozidel, která využívala německá armáda, byl převezen do Španělska po vlastní ose přímo z Hamburku. Na tu cestu si Pepe moc dobře pamatuje. „To vozidlo samozřejmě nemá žádné moderní asistenční systémy. Již jen točit volantem nebo sešlápnout pedál spojky vyžadovalo opravdovou sílu.“

„Řidič, kterého jsme pro vůz poslali, měl v Paříži nehodu a pochroumal si krční páteř. I přesto však byl schopen vůz převést až do Lorquí. Jen mu to trvalo trochu déle – nemohl totiž jet rychleji než zhruba 50 km/h protože byl schopen řídit a řadit převodové stupně jen jednou rukou!“

„Další MAN, který je ve sbírce, byl nalezen také v Hamburku. Původně chtěli vozidlo poslat do Alžírska, jenže nakonec se pro něj na lodi nenašlo místo a truck zůstal stát zapomenut v přístavu dalších padesát let. Čekal tam na to, až o jeho příběhu uslyším, přijedu si pro něj, zaplatím jej a odvezu k sobě do firmy“, vzpomíná Pepe.

Neustále ve střehu
Jedním z Pepého favoritů je tříosý tahač návěsů Leyland Hippo. „Je velmi podobný tomu, který jsem sám řídil v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století,“ dodává majitel sbírky. „Stálo mě to dost peněz, abych jej sem dostal, ale teď je to opravdový klenot má sbírky.“

Leyland Buffalo s motorovou kapotou, která se otvírá jako když pták roztahuje křídla, je dalším kouskem, jenž Pepe miluje. Tip na něj dostal od svých přátel. Nakonec jej našel v Madridu v jedněch garážích. „Museli jsme jej doslova vysvobodit, potřebovali jsme k tomu i jeřáb.“ Dnes se Pepe a jeho synové těší na okamžik, kdy jej zrestaurují do původní originální slávy.