Výroba a vývoj správných technologií pro vozidla je zodpovědností automobilového průmyslu. Výrobci nákladních vozidel a autobusů právě teď investují spoustu peněz do vozidel s nízkými a nulovými emisemi také proto, že věří, že toto je nejlepší způsob, jak výrazně zlepšit kvalitu ovzduší. Samotná výroba ale nestačí.

Na konci loňského roku se ředitelé evropských společností vyrábějící užitková vozidla dohodli, že do roku 2040 musí být všechny prodávané nové nákladní automobily bez fosilních paliv, aby byl sektor nejpozději do roku 2050 plně uhlíkově neutrální. Spolehlivé a efektivní elektrické nákladní vozy a autobusy jsou již k dispozici a všichni výrobci v následujících dvou až třech letech budou navyšovat jejich výrobu. Za nimi budou okamžitě následovat vozidla na vodíkový pohon. Jinými slovy, nabídka vozů s nulovými emisemi se v blízké budoucnosti rychle zvýší.

Ale bez ohledu na to, kolik různých modelů bude k dispozici, dopravci do nich nebudou masivně investovat, pokud nebudou v rámci EU vyřešeny další dva kritické faktory.

V první řadě musí Evropa nutně vybudovat rozsáhlou síť nabíjecích a doplňovacích stanic, které budou uzpůsobeny potřebám těžkých nákladních vozidel. Druhým klíčovým faktorem, který je často přehlížen, je to, že celkové náklady na vlastnictví vozidel s nulovými emisemi musí odpovídat nákladům těch konvenčních ještě předtím, než budou prodávány ve velkém měřítku.

Realita ukazuje, že nákladní automobily a autobusy s nízkými a nulovými emisemi jsou dnes stále výrazně dražší než konvenční vozidla poháněná fosilními palivy, takže na trhu zatím nejsou dostatečně konkurenceschopné. Přes veškeré pokračující úsilí o minimalizaci mezery v celkových nákladech na vlastnictví a zefektivnění provozu vozidel s alternativním pohonem nebudou samotní výrobci v blízké budoucnosti tuto mezeru schopni překonat.

Za tímto účelem musí politici EU umožnit zavedení těchto vozidel na trh pomocí účinné politiky a soudržných fiskálních opatření. Právě teď je například důležité, aby ukončili jednání o zavedení silničního mýta založeného na CO2 pro těžká nákladní vozidla a prozkoumali všechny dostupné možnosti, jak demotivovat od využívání fosilních uhlíkových paliv.

Proto ACEA vyzývá zákonodárce, kteří se účastní jednání EU o úpravě Eurovignette Directive, aby za současného portugalského předsednictví EU dosáhli ohledně této důležité záležitosti dohody. Jak napsal Martin Daum jménem Evropského průmyslu, rychlé zavádění těžkých nákladních vozidel s nulovými emisemi na trh bude do značné míry záviset na konečné dohodě Eurovignette a jejím následném provádění členskými státy.

Je nutné zavést celoevropský systém zpoplatnění silničních vozidel s rozlišením mýtného na základě emisí CO2 konkrétního vozidla, aby se pomohly posunout klíčové nákladové faktory. Takový systém by měl být navržen tak, aby účinně motivoval provozovatele, aby při obnově svého vozového parku dávali přednost nákladním automobilům s nulovými a nízkými emisemi před konvenčními vozidly.

Je proto důležité, aby revidovaná Eurovignette poskytovala úplné osvobození od silničních poplatků pro nákladní automobily s nulovými emisemi, a to i po roce 2025 a minimálně do roku 2030, aby byla dopravcům zaručena dlouhodobá předvídatelnost. Současně je nutné smysluplné a účinné rozlišení silničních poplatků mezi všemi třídami vozidel; od běžných nákladních vozidel až po nejnovější vysoce úsporná a ekologická vozidla a také vozidla s nulovými emisemi.

Ale i kdyby byly vyřešeny náklady, stále zbývá další velká část skládačky: místa nabíjení a doplňování vodíku, která jsou vhodná pro nákladní automobily a autobusy. Provozovatelé dopravy nebudou investovat do vozidel s nulovými emisemi, pokud si nebudou absolutně jisti, že je mohou snadno nabíjet a doplňovat, když přepravují zboží nebo lidi z jedné země Evropy do druhé.

Když se dnes podíváme na mapu Evropy, rychle se ukáže, že v celé Evropské unii je k dispozici mizivé procento nabíjecích stanic pro konkrétní nákladní vozidla.

To se musí rychle změnit, pokud chce Evropa dosáhnout uhlíkově neutrální silniční nákladní dopravy nejpozději do roku 2050.

Nejnovější údaje ukazují, že elektricky nabíjené autobusy v loňském roce tvořily 6,1 % z celkového počtu nových registrací v EU a že hybridní elektrické autobusy téměř zdvojnásobily svůj podíl na trhu, a to ze 4,8 % na 9,5 %. A zatímco všechna vozidla s alternativním pohonem představovala v roce 2020 více než čtvrtinu prodeje autobusů v EU, což je o 10 % více než v předchozím roce, autobusy s naftovým pohonem stále držely přibližně 73 % celkového trhu. Autobusy a autokary skutečně potřebují k dokončení této revoluce více specializované infrastruktury a silnější pobídky.

Stručně řečeno, všichni si musíme uvědomit, že úspěch neutrální silniční dopravy v Evropě nezávisí jen na technologii, kterou do našich nákladních vozidel a autobusů vložíme, ale také na zavedení správné infrastruktury a posunu nákladů.