Jan Skolil ze společnosti CLASSIC Oil varuje před klamavými produkty na českém trhu – v tomto případě některými chladicími kapalinami.

Jak získat zákazníka
V oblasti provozních kapalin je stejně jako ve většině jiných oblastí tuhé konkurenční prostředí. Výrobci mohou proti sobě bojovat různými způsoby: od nižší ceny, nápaditějšího obalu nebo reklamy až po sliby, že při použití jejich produktů získáme větší kvalitu. U nemrznoucích směsí končí obvykle ověření kvality u stanovení bodu tuhnutí, výjimečně antikorozní ochrany (chladicí kapaliny). V posledních letech nám však začíná přituhovat a konkurenční praktiky se stávají nekalými. Bohužel se začínají vyskytovat i producenti, kteří využijí snad všechny možnosti pančování a úspory nákladů, které současná chemie umožňuje. A ve všech případech na tom značně tratí zákazník, který tyto produkty použije, aniž by měl jakékoliv tušení. Pojďme se na jejich možnosti podívat z blízka.

Nejlépe lze ušetřit vzduchem
Plnění každého produktu do spotřebitelského obalu je zatíženo určitou chybou, kterou je nutno tolerovat. Minimálně deklarované množství uvedené na etiketě je však základním právem zákazníka dle zákona na ochranu spotřebitele. Podplnění může samozřejmě nastat, ale vzhledem k celkovému počtu naplněných obalů musí jít o několik promile, maximálně procento zabalených kusů. Bohužel to není případ jednoho distributora, u jehož tří vzorků, vyrobených v létě roku 2015, chybělo vždy okolo 20 ml tekutiny. Pokud to není záměr, musí jít o totální absenci kontroly kvality a obsahu. Ono se to nemusí zdát moc, ale prodávat zákazníkovi u jednolitrového balení 2% vzduchu, to už je docela silné sousto. Vždyť kdo by nechtěl 2% slevu? Na 10.000 takto „ošetřených“ kusech při průměrné ceně 100 Kč za jeden litr tak prodejce ušetří neuvěřitelných 20 tisíc korun.

U nemrznoucích směsí končí obvykle ověření kvality u stanovení bodu tuhnutí, výjimečně antikorozní ochrany (chladicí kapaliny). V posledních letech nám však začíná přituhovat a konkurenční praktiky se stávají nekalými. Bohužel se začínají vyskytovat i producenti, kteří využijí snad všechny možnosti pančování a úspory nákladů, které současná chemie umožňuje.

Ovlivnění kvality
Kdo by však čekal, že u nepravdivé deklarace obsahu nekalé počínání končí, je na omylu. Protože vzduchem lze výrobek naředit bez prozrazení jen omezeně, přichází na řadu tekutina – voda. Na českém trhu je spousta produktů, které jako správný koncentrát chladicí kapaliny nemají maximální 3-4 % vody, ale většinou to pro pozorného čtenáře etikety přiznávají na svém obalu. Sice nepřímo – odlišnou tabulkou ředění, ale i to je legální cesta. Bod tuhnutí po naředění vodou 1:1 tak není -38°C, ale třeba jen -30°C. Zkušený zákazník se nenechá napálit a spočítá si skutečný poměr výkon/cena. V roce 2015 však bylo dosaženo na českém trhu asi historického rekordu, kdy uvedená nezámrznost -37 °C z etikety jednoho zahraničního produktu pro 50% roztok byla ve skutečnosti pouhých -30 °C. To je naředění neskutečnými 20% vody!

Obr.1 – Chladicí kapalina s identickou etiketou ve dvou odlišných zbarveních je opravdu rarita

Po vodě následuje inhibiční ochrana
Jako další příklad uveďme přípravky jednoho výrobce, které stupňují mez, kam až lze zajít při snižování výrobních nákladů. Po chybějícím obsahu a přebytku vody neodpovídá ani slibovaná antikorozní ochrana. Běžně omílané hodnoty reprezentující kvalitu inhibitorů koroze, jako pH (vodného roztoku) a volná alkalita, jsou mimo předepsané rozmezí normy VW TL 774. Růžová kapalina G12 je ještě na hraně přesnosti stanovení hodnot, ale oba vzorky zelené i modré kapaliny G11 mají poloviční kapacitu inhibitorů koroze, než deklarují. Když už jsme u toho, proč je jeden produkt zelený a druhý čistě modrý s naprosto stejnou etiketou? Svým způsobem je to jedno, norma TL 774C požaduje výhradně modrozelené zbarvení (takže asi barvy zapomněli při výrobě smísit dohromady). Bezpochyby se takovým podivným barevným hrátkám při koupi chladicí kapaliny rozhodně vyhněte.

Obr.2 – Analýza složení dotčené chladicí kapaliny na plynovém chromatografu

Nejmarnější na celé informaci je, že pokud s tímto zjištěním zajdete na českou obchodní inspekci, smete celou věc ze stolu. Na podobná laboratorní stanovení nemá prostor, vybavení ani peníze, a vzhledem k tomu, že to neohrožuje zdraví lidu, si to musí prý trh vyřešit sám.

Nečistoty nebo záměrné pančování
V loňském roce bylo u některých produktů možno zaznamenat porušení také toho nejzákladnějšího atributu chladicích kapalin – nemrznoucí složky, etylenglykolu. Nejde o přítomnost glycerinu, který je v určité míře dovolený od roku 2009, ale o jiné nečistoty. V nakoupených vzorcích jsme poprvé narazili na přítomnost dietylenglykolu a trietylenglykolu, ale i na další dvě látky, které nejsou zatím identifikované (viz obr. 2). Zdrojem mohou být jak nečistoty při výrobě nemrznoucí složky, tak záměrné přidávání. Druhá varianta je však méně ppravděpodobná, neboť tyto látky jsou dražší než samotný glykol. V prvním případě může jít o alkohol, který nebyl v rafinerii dostatečně předestilován, takže jako chemicky nečistý mohl být nabízen k prodeji výrazně levněji. Ať už je to tak nebo onak, dle normy TL 774 jako nemrznoucí přísada do chladicí kapaliny patří pouze čistý etylenglykol (a případně glycerin nebo propylenglykol). Všechny ostatní složky totiž kromě slabší nezámrznosti mohou ohrožovat to nejzákladnější, a sice antikorozní ochranu a přenos tepla v chladicím systému.

Nejmarnější na celé informaci je, že pokud s tímto zjištěním zajdete na českou obchodní inspekci, smete celou věc ze stolu. Na podobná laboratorní stanovení nemá prostor, vybavení ani peníze, a vzhledem k tomu, že to neohrožuje zdraví lidu, si to musí prý trh vyřešit sám.

Autor: Jan SKOLIL, CLASSIC Oil s.r.o.
Fotografie: Martina Válková
Materiál poskytla firma CLASSIC Oil s.r.o. – www.classic-oil.cz
Zveřejněno v časopise autoEXPERT 01+02/2016