Emise CO² v komerční silniční dopravě se neměří správně. Skutečné emise elektrických a vodíkových nákladních vozidel jsou vyšší než u konvenčních pohonů. Tyto závěry uvádí zpráva mezinárodní organizace dopravců IRU.

IRU: Měření CO² pouze na výfukovém potrubí je chyba!

Zpráva organizace IRU, která sdružuje 3,5 milionu dopravců, se vyjadřuje skepticky k trendu elektromobility, založeném na problematickém získávání surovin a výrobě energie, což již bylo mnohokrát diskutováno. Zástupci organizace tvrdí, že označovat elektřinu a vodík jako pohon s nulovými emisemi není správné. Měření emisí znečišťujících látek by mělo být zpracováno komplexně a mělo by zahrnovat kompletní proces.

Problém je v metodologii. Emise se měří metodou tank-to-wheel, tj. od okamžiku doplnění paliva po jeho použití. V případě elektrických nebo vodíkových vozidel máme co do činění s nulovými emisemi. Vozidla s konvenčním pohonem zde už od začátku ztrácejí, i když podle IRU nejsou ani podle této metody měření jejich současné emise vysoké. Těžká užitková vozidla, včetně autokarů a nákladních vozidel, vypouštějí ročně ze svých výfuků 950 milionů tun CO², což je jen asi 2,5 % celosvětových emisí.

Teprve provedení analýzy typu „well-to-tank“ poskytuje realistický obraz produkce emisí oxidu uhličitého u vozidel na alternativní paliva. Při použití této metody by bylo zjištěno, že emise CO² naměřené pouze v Evropě, Spojených státech a Číně jsou v průměru o 45 % vyšší u elektřiny a o 72 % vyšší u vodíku ve srovnání s konvenční naftou. Přechod na paliva, jako je elektřina a vodík, u těžkých nákladních vozidlech by dávalo smysl pouze tehdy, pokud by byla vyráběna metodami s nulovými nebo téměř nulovými emisemi CO². V současné době tomu tak není. Podle IRU je také důležité při zkoumání emisí věnovat pozornost konkrétním geografickým regionům. Suroviny se velmi často těží na jiném kontinentu a přepravují se, takže velká část emisí CO² vzniká v jiné oblasti, než je studovaná oblast.

“Neobjektivní norma tank-to-wheel, která měří emise pouze u výfukového potrubí, tak místo přesného hodnocení, zahrnujícího těžbu surovin až po použití paliva, narušuje politické úsilí o snížení emisí CO2 z komerční silniční dopravy. Silniční dopravci potřebují jistotu, že jejich práce, vedoucí k dekarbonizaci jejich flotily, bude účinným řešením, a nikoli něčí neproveditelná fantazie,” řekl Umberto de Pretto, generální tajemník IRU.

Organizace IRU spočítala, že podle komplexní metodiky pokrývající celý proces získávání, přepravy, tankování a spotřeby paliva vypouštějí naftová nákladní vozidla v průměru 90 kg oxidu uhličitého na GJ spotřebované energie. V případě pohonu na plyn je tato hodnota ještě nižší a pro Evropu je to pouze 66 kg. Elektřina a vodík mezitím podle výpočtů IRU generují mnohem větší emise – čím vyšší, tím méně šetrné k životnímu prostředí. V případě elektřiny je to v Evropě asi 102 kg oxidu uhličitého na GJ, ale v případě Číny se tento výsledek zvýší na 168 kg. Ještě vyšší jsou výpočty u vodíku, jehož výroba je velmi emisní. Podrobné údaje jsou uvedeny v tabulce níže.