Česká výhra na Dakaru po 23 letech má za sebou hlavně týmovou práci, a to nejen Martina Macíka Jr., Františka Tomáška a Davida Švandy v kabině. Cesta za zlatým beduínem byla pro celý tým MM Technology charakterizovaná nejen předními umístěními a skvěle připraveným a servisovaným kamionem, ale také prachem, těžkou dřinou a náročnou orientací v terénu, který letos závodníky nešetřil.

Pozvolný začátek

První etapy dakarského klání byly pro pilota Martina Macíka Jr., navigátora Františka Tomáška a mechanika Davida Švandu hlavně ostrým testem nejen posádky, ale hlavně Čendy. Nezaměnitelného oranžového kamionu, který měl svou premiéru v Saudské Arábii při loňském ročníku. Šesté místo v prologu a sedmé v první oficiální etapě by se dalo označit za ticho před bouří. Ta přišla v druhé etapě, kdy se startovní pole poprvé setkalo s písečnými dunami. V nich senaplno ukázalo perfektní naladění podvozku závodního speciálu. Ten přes duny prakticky přeletěl a tým MM Technology si třetím místem připsal první pódiové umístění.

„Čendu jsme na letošek připravovali opravdu pečlivě. Vyladili jsme hlavně podvozek, ale udělali jsme i nějaká další vylepšení, která kamion zase posunula na další úroveň. Nepodcenili jsme ani trénink,“ říká mechanik David Švanda.

Jednou jsi dole, jednou nahoře

Další na programu byla maratonská etapa, při které mají posádky ztížené podmínky. Přespávání v polních podmínkách je nepříjemné, ale tou pravou překážkou je omezený čas jen dvou hodin na servis. Podobné etapy ale oranžovému triu svědčí. Kromě menších zádrhelů v navigaci a několika poškození na pneumatikách, za které mohly ostré lávové kameny, vše klapalo a Čenda projel cílem na druhém místě. To se po penalizaci pro vítěze etapy proměnilo v místo první. Následovala ale tvrdá srážka s realitou Dakaru. Ve čtvrté etapě bojovníci ze Sedlčan neprojeli dva body a vysloužili si tak penalizaci 30 minut.

„Za tohle jsem si hodně nadával, protože jsme získali poměrně velkou ztrátu, kterou jsme museli stahovat. Ale zakousl jsem se a v dalších etapách jsem už nic nenechal náhodě,“ vypráví navigátor František Tomášek.

Spanilá jízda dvoudenní etapou

Pravidla platí pro všechny, ale Dakar je dlouhý. Náladu v týmu tak půl hodinka nezkazila. Martin Macík Jr., František Tomášek a David Švanda dali do dalších etapy vše a ztrátu se dařilo stahovat. Pak přišla specialita letošního ročníku. Dvoudenní Chrono48 zavedlo závodníky do pouště v oblasti Empty Quarter, kde je čekalo přes 500 km náročného terénu a písečných dun, během kterých museli včas projet co nejvíce bivaků rozmístěných po trase. Pokud přijeli po časovém limitu, bivak se zzavřel a nemohli pokračovat. Týmy také neměli k dispozici mechanikya museli v jednom z bivaků tankovat. Nic z toho nezastavilo spanilou jízdu Čendy s posádkou a Chrono48 vyhráli s náskokem téměř dvě hodiny na dalšího v pořadí, což je posunulo na první pozici i v celkovém pořadí.

„Speciální etapa se rozhodně povedla. Závodně to bylo zase něco jiného a líbila se nám, ale je pravda, že byla hodně náročná. Na lidi i na techniku. O tom svědčí i fakt, že celé Chrono48 dojelo jen devět kamionů,“ shrnuje své dojmy z letošní novinky pilot Martin Macík Jr.

Udržet se na vrcholu

Po volném dnu v Rijádu nastal čas napnout síly a udržet se na vrcholu až do konce. Terén se postupně měnil na kamenitý a skalnatý s občasnou jízdou po planinách. Technika dostávala zabrat napříč kategoriemi a výjimkou nebyl ani Čenda. Ten ale vyvázl z posledních etap jen s ohnutými blatníky, občas poškozenou pneumatikou a rozbitým čelním sklem a potvrdil tak svou nezdolnost. I díky tomu, jak perfektně na tom byl kamion technicky, se až do předposlední etapytým MM Technology stále držel na pódiových příčkách.

Zlatý finiš

V poslední etapě, která byla jednou z nejkratších v letošním itineráři, zaúřadoval opět terén a díky výměně jedné pneumatiky si Martin Macík Jr., František Tomášek a David Švanda dojeli pro čtvrté místo. Celkové vítězství to ale nijak neohrozilo, protože náskok téměř dvou hodin si udrželi a v cíli tak mohly propuknout oslavy prvního českého vítězství na Dakaru po 23 letech.

„Jsem na celý tým pyšný. Dřeli jsme opravdu tvrdě, od vývoje a přípravy kamionu, přes kluky v kabině až po mechaniky, kteří servisovali během Dakaru nejenom Čendu, ale i další techniku z naší dílny. Nejsem emocionální člověk, ale i já se teď usmívám a určitě ještě nějakou dobu budu,“ říká Martin Macík St., majitel týmu MM Technology.

Úsměvy se nešetřilo ani na pražském Letišti Václava Havla, kam přišlo své hrdiny v oranžovém přivítat velké množství fanoušků s transparenty, vlajkami a skandováním „Macík, Macík!“ Dakarský sen se stal realitou.