Elektronické asistenční systémy jsou dnes již základní výbavou nových automobilů. Jejich modernizované verze budou v budoucnu ještě sofistikovanější a zvýší bezpečnost silničního provozu. Možná to bude ale úplně jinak.

Elektronika je v našem světě všudypřítomná. Výrobci automobilů ji používají v systémech, které podporují řidiče především v nouzových situacích. To vše s cílem zvýšit bezpečnost. Výsledky výzkumu přitom ukazují, že rozvoj těchto technologií může paradoxně zvýšit počet nebezpečných situací na silnicích. Proč tomu tak je?

Jsou asistenční systémy řidiče bezpečné?

Z pozorování polského Institutu automobilové dopravy (ITS) vyplývá, že průměrnému řidiči trvá 15 až 40 sekund, než v nouzové situaci převezme kontrolu nad vozidlem. Nepozornému řidiči to však trvá mnohem déle. Tyto analýzy se týkají systémů pro udržování jízdního pruhu nebo aktivního tempomatu.

Studie navíc ukázaly, že používání i méně technologicky vyspělých systémů (např. ABS nebo kontrola trakce) způsobuje, že řidiči častěji a prudčeji brzdí, méně často sledují situaci v zrcátkách a obecně mají problémy s udržováním jízdního pruhu a konstantní rychlosti během jízdy. Aby toho nebylo málo, nebezpečně snižují vzdálenost od vozidla jedoucího před nimi.

Proč je výsledek opačný, než bylo zamýšleno?

Zajímavé je, že pouze 7 % účastníků průzkumu ITS uvedlo, že asistenční systémy používají každý den, a téměř polovina dotázaných uvedla, že se s nimi nesetkala. A to i přesto, že jejich vozidla jsou těmito systémy vybavena již z výroby.

To ukazuje, jak “ přirozeně“ se elektronika ve vozidlech používá. Je snadné těmto systémům důvěřovat, i když fungují zdánlivě nenápadně. To je jeden z důvodů, proč v nouzových situacích mnoha řidičům trvá delší dobu, než převezmou kontrolu nad vozidlem, nebo… ji nepřevezmou vůbec.

Dr. Ewa Odachowska-Rogalska, psycholožka ITS, zdůrazňuje, že čím více důvěřujeme palubní elektronice vozidla, tím pomaleji reagujeme v nouzové situaci. Na druhou stranu se řidiči, kteří jsou si vědomi fungování těchto systémů, dělí na ty, kteří často nervózně chytají volant a korigují činnost elektroniky, a na ty, kteří snadno přenechávají elektronice plnou kontrolu nad vozidlem.

Jaké systémy se již používají? Jaké se již brzy ve vozidlech objeví?

Elektronika je ve vozidlech přítomna již desítky let. Využíváme tak brzdové asistenty a systémy kontroly trakce, ale také pokročilejší aktivní parkovací asistenty, systémy pro hlídání jízdního pruhu, nouzové brzdění a systémy detekující známky únavy řidiče.

Moderní nákladní vozidla jsou navíc vybavena těmito systémy:

• krátkého dosahu, které při rozjezdu monitorují prostor před vozidlem,
• pro detekci ostatních účastníků silničního provozu v blízkosti vozidla při odbočování,
• k zabránění couvání nákladního vozidla při rozjezdu,
• sledování tlaku v pneumatikách,
• řízení adaptivního osvětlení,
• informování řidiče o maximální rychlosti na základě rozpoznaných dopravních značek.

Vše tak směřuje k plné autonomii osobních i nákladních automobilů. V takových vozech budou řidiči pouze dohlížet na činnost všech systémů. V autonomních systémech nižší úrovně bude muset v nouzových situacích převzít řízení člověk. Problémem je, že ve světle analýz ITS by to mohlo vést k nebezpečnějším situacím na silnicích.

Jak se vyvíjejí asistenční systémy?

Asistenční systémy vznikají na základě výzkumu a analýz příčin nehod. Jejich zavedení tak má za cíl zvýšit bezpečnost všech účastníků silničního provozu. Díky technologickému vývoji tyto systémy nahrazují stále více činností řidiče při řízení.

Řízení automobilu budoucnosti bude vyžadovat ještě větší důvěru v palubní elektroniku. A pravděpodobně nám to půjde velmi snadno, protože konstruktéři se již dlouho snaží, aby tyto systémy fungovaly co nejintuitivněji. Otázkou však je, zda budeme v případě nouze stále schopni dostatečně rychle a efektivně převzít kontrolu nad vozidlem, pokud zlenivíme díky všudypřítomné asistenci? Nebo to pak už ani nebudeme umět?