Tým Big Shock! Racing vybojoval ve 2. náročné etapě Dakaru výborné 5. místo a celkově si drží 4. pozici. Ani tentokrát nebyla o zážitky nouze. Posádka žlutého kamionu ve složení Macík, Tomášek a Švanda ujela 457 závodních kilometrů ve vibrujícím kamionu. Jejich Karel, jak je vůz pojmenovaný, jel výborně. Přesto závodníky celou etapu znervózňovalo neidentifikovatelné drnčení. Ani po zastávce na trati nezjistili příčinu. V dnešních zrádných dunách pilot Martin Macík také poprvé naplno vyzkoušel automatickou převodovku. Díky vyrovnané jízdě se české posádce opět podařilo zůstat mezi nejrychlejšími a pro příští etapu udržela cennou startovní pozici.

Nechceme trojčit, hlídáme si první pětku

Od startu 2. etapy se Karel, žlutý kamion týmu Big Shock! Racing, držel ve vedoucí pětce. Pilot Martin Macík po zkušenostech ze svých 8 předchozích Dakarů ví, že v prvních etapách se závod nerozhoduje, sází na vyrovnané výkony, ale současně drží tempo s rychlými ruskými a běloruskými závodníky.

„Musím říct, že to byl mazec. Celou cestu nám vibrovalo auto. Netušíme proč. Jelo krásně, ale drnčelo. Trať byla pestrá, zábavná. Jen posledních 70 kilometrů to zase byla slušná vypalovačka. V těchto rychlých úsecích je to opravdu o občanské statečnosti. Protože jedete rychlostí 140 km/h přes nejrůznější bordely a výjezdy. Každopádně víme, že můžeme být ještě rychlejší. Zatím nechceme trojčit, máme teprve druhou etapu,“ popisuje Martin Macík.    

Duny LEVEL 3

Žádný pozvolný rozjezd. Dakar 2021 začal pěkně zostra. Po prvním dni plném navigačních chytáků poslali v pondělí pořadatelé závodníky do druhé etapy, aby zdolali úctyhodnou porci 457 ostrých kilometrů a v plánu byly také duny „level 3“, tedy nejnáročnější obtížnosti. Posádka týmu Big Shock! Racing se při výjezdu z bivaku těšila, že po roce znovu zažije jízdu v opravdovém dakarském písku. Podobné terény pilotovi Martinovi Macíkovi vyhovují.

„Navigačně zajímavá etapa. Zažili jsme, letos poprvé, nádherné duny a bylo jich docela dost. Některé hodně zrádné. Takže jsme tam míjeli zakopané posádky,“ popisuje navigátor Tomášek. Tentokrát navíc týmový kamion Karel poprvé vyrazil do dun vybaven automatickou převodovkou, která by jízdu měla zrychlit.

„Automat funguje, jak má. Dává mi do jízdy klid, můžu se víc soustředit na kroucení volantem. Některé pasáže jsme zrychlili. Jízda je plynulejší. V písku se zatím sžíváme, protože prostě funguje jinak. Musím omezovat kvalty, částečně řadím i manuálně, k tomu přepínám režim. Potřeboval jsem si na to dneska přijít, proto nás v úvodních dunách předjely dva Kamazy. Ale rychle jsme zjistili, co s tím a zase přidali,“ popisuje první zkušenosti s automatem v dunách Macík.

Karel letí, ale vibruje

„Od startu jsme měli stažené půlky, protože nám vibrovalo auto. Nevíme proč. Donutilo nás to dokonce zastavit. Vyběhl jsem ven, abych všechno zkontroloval. Ale autu nic nebylo, všechno sedělo na svém místě. Fungovalo dobře. Takže jsme jeli dál a dojeli až do cíle. I když nám tu pořád cosi neidentifikovatelného drnčí. Musíme na to přijít v bivaku,“ popisuje technickou záhadu druhé etapy mechanik David Švanda.

Za fakt, že Karel jede dobře a mechanici zatím s kamionem nemají příliš práce, mohou určitě i 19leté zkušenosti a vývoj šéfa týmu Martina Macíka staršího, který stavbu nových kamionů v sedlčanských dílnách řídí. S vozem jeho výroby jede na Dakaru také Jaroslav Valtr a na podvozku ze Sedlčan stojí i holandský kamion Maurika van den Heuvela.

„Techniku si vyvíjíme vlastnoručně, nemáme ji pronajatou nebo koupenou. Stavíme sami a do nového auta promítáme zkušenosti ze všech předchozích Dakarů. I servis je pak snazší. A technické záhady jako ta dnešní k Dakaru prostě patří. Bude to nějaké maličkost,“ říká Martin Macík starší.