Evropská komise navrhuje novelizaci směrnice 1999/62/ES (tzv. směrnice o eurovinětách), která dříve upravovala pravidla pro výběr mýtného a využívání infrastruktury. Oborové organizace jsou však k navrhovaným změnám skeptické. V tomto článku se podíváme na argumenty jednotlivých stran a možné důsledky novelizace.

Co se mění? Nejdůležitější body

EK navrhuje, aby se mýtné odvíjelo výhradně od emisí CO₂ nákladních vozidel. V současné době se tento systém opírá hlavně o emisní třídu Euro. EK navíc chce „upřesnit a zjednodušit“ některé předpisy směrnice 1999/62/ES s ohledem na nové požadavky na emise CO₂.

Je však třeba zdůraznit, že návrh EK neobsahuje jednoznačné rozhodnutí ohledně okamžiku, od kterého bude systém VECTO (systém výpočtu emisí CO₂ pro nákladní automobily a přívěsy) použit také pro návěsy.

Jak to Evropská komise zdůvodňuje?

Návrhy nových předpisů jsou odůvodňovány souladem s klimatickou politikou EU. Jde o to, že zahrnutí složky CO2 do silničních poplatků zapadá do strategie „Fit for 55“ a ambiciózních cílů snižování emisí. Zároveň se systém mění na fiskální nástroj pro řízení přechodu na ekologičtější vozový park.

Novela také rozšiřuje použití zásad „znečišťovatel platí“ a „uživatel platí“, čímž poplatky více závisí na dopadu používání vozidel na životní prostředí. Zajímavé je, že samotná EK poukazuje na to, že současné předpisy vyžadují upřesnění, aby se předešlo nejasnostem v interpretaci mezi členskými státy. Novela má snížit riziko protichůdných implementací.

Dopravní průmysl bije na poplach: „Příliš rigidní systém, příliš rychlé změny“

Mezinárodní unie silniční dopravy (IRU) má však k návrhu novely značné výhrady. Největší obavy vyvolává právě rigidní mechanismus poplatků závislých na emisích oxidu uhličitého, který v praxi vylučuje jiné technologie než elektromobily a nízkoemisní paliva.

Zástupci odvětví TSL poukazují na to, že modernizovaná vozidla (např. s pohonem na plyn), vozidla s duálním pohonem nebo speciální vozidla nemusí být správně klasifikována a nové předpisy by mohly dokonce penalizovat provozovatele, kteří investovali do alternativních technologií. Kromě toho návrh změn EK neobsahuje ani slovo o mechanismech, které by zaručovaly, že výnosy z poplatků budou reinvestovány do transformace dopravy (např. dotace, infrastruktura, modernizace vozového parku).

IRU navíc varuje, že podnikatelé by mohli být zatíženi jak poplatky za CO₂ v rámci nové směrnice, tak náklady na emise v systému ETS (po jeho rozšíření na silniční dopravu), což by vedlo k nadměrným nákladům.

Jak to lze zlepšit? Návrhy zástupců odvětví

Je třeba zdůraznit, že zástupci odvětví nejen kritizují návrhy EK, ale také předkládají vlastní řešení, která mají zajistit, aby byl systém poplatků účinný a neznamenal zkázu pro odvětví dopravy. IRU navrhuje, aby klasifikace nebyla omezena pouze na jeden parametr (CO₂), ale aby zohledňovala různé cesty k dekarbonizaci.

Navrhuje se také zavedení přechodných období pro úlevy firmám nebo pro provozovatele, kteří již investovali do úpravy vozidel, aby se investice do starších technologií neukázaly jako ztracené. Kromě toho by příjmy z poplatků za CO₂ měly být použity na rozvoj dobíjecí infrastruktury, systémy podpory pro firmy (dotace, příspěvky), modernizaci vozového parku, místo aby byly převáděny do obecných státních rozpočtů.

Zástupci odvětví také poukazují na vyřešení otázky použití VECTO pro návěsy, určení přesných termínů vstupu jednotlivých předpisů v platnost, jednoznačnou klasifikaci emisí CO₂ a správní postupy, aby se předešlo nejasnostem a právním sporům.

Nový návrh EK týkající se eurovinět a poplatků za používání silnic v závislosti na emisích CO₂ je bezpochyby důležitým krokem v klimatické politice EU. Jeho úspěch však do značné míry závisí na tom, zda budou předpisy vyvážené, flexibilní a spravedlivé vůči odvětví dopravy.