Zapracování dvou nových evropských směrnic z oblasti spotřebitelských smluv do českého práva, které právě probíhá, zruší v občanském zákoníku 24měsíční zákonnou záruku. Spotřebitelům však poskytne nová práva, a to nejpozději do dvou let.

Pravděpodobně není mnoho spotřebitelů, kteří by si nebyli vědomi svého práva reklamovat vadné spotřební zboží zakoupené ve lhůtě 24 měsíců ode dne jeho převzetí. Obvykle se tomuto právu říká reklamace v zákonné záruční době nebo prostě jen zákonná záruka. Už méně se ví, že „zákonná záruka“ v českém právu není zcela jasně definována. Dovozuje se z ustanovení občanského zákoníku upravujícího práva z vad, které se vyskytnou u spotřebního zboží v době 24 měsíců od jeho převzetí.

V návrhu novely občanského zákoníku je tento režim změněn, kdy na jedné straně může být záruka za jakost daná smluvně nebo prohlášením poskytovatele záruky (nikoliv tedy ze zákona) a na druhé straně bude existovat odpovědnost prodávajícího za vady, které měla věc při převzetí (vady při převzetí).

„Tyto vady se mohou projevit i později a spotřebitel je může prodávajícímu nebo určenému servisu vytknout. Ale vždy se bude jednat o vady, které věc měla již při převzetí, nikoliv už o vady, které se po převzetí teprve vyskytnou. A to bude konec institutu tzv. zákonné záruky,“ vysvětluje ředitelka spotřebitelské organizace dTest Eduarda Hekšová.

V praxi konec „zákonné záruky“ nebude pro spotřebitele až tak bolestivý, protože na vytknutí vady bude mít známou lhůtu dvou let, přičemž v prvním roce po koupi se předpokládá, že se jedná o vadu, kterou věc měla již při převzetí. Při reklamaci v druhém roce po koupi bude prodávající ve výhodnější důkazní situaci, pokud by spotřebitel podnikatele žaloval pro zamítnutí reklamace. V takovém případě leží důkazní břemeno na spotřebiteli, který musí prokázat, že šlo o vadu, za kterou prodejce odpovídá, jinak soud právo spotřebiteli nepřizná.

Příkladem může být reklamace ručního mixéru, kterému se po jednom roce zasekne spouštěcí tlačítko v jedné poloze, jak uvádí Hekšová: „Spotřebitel bude tvrdit, že zboží muselo mít vadu při převzetí, která spočívala ve vadné součástce nebo dokonce ve vadné konstrukci, protože od tohoto konstrukčního prvku je namístě očekávat životnost několika let. Prodávající takovou reklamaci i v druhém roce nejspíše uzná.“

Druhým příkladem, již ne tak jednoduchým, může být reklamace mobilního telefonu, kterému v druhém roce po převzetí od prodávajícího přestane fungovat displej. Zde bude záležet na odůvodnění případného zamítnutí reklamace. Spotřebitel může mít obtíže při případném soudním sporu s opatřením důkazů pro tvrzení, že mobilní telefon měl tuto vadu již při převzetí. Spotřebiteli se však po novele občanského zákoníku otevřou ještě jiné možnosti.

Prodávající bude nově odpovídat kupujícímu za to, že vedle ujednaných vlastností bude koupená věc množstvím, jakostí a dalšími vlastnostmi, včetně životnosti, funkčnosti, kompatibility a bezpečnosti, odpovídat obvyklým vlastnostem věcí téhož druhu, které může kupující rozumně očekávat. To může být zajímavým posílením práv spotřebitele oproti současnému stavu. Podstatná odchylka od obvyklé životnosti koupené věci (typicky zboží dlouhodobé spotřeby jako například pračka, sušička, myčka, chladnička, ale i třeba mobilní telefon z našeho příkladu výše) vytvoří odpovědnost prodávajícího vůči spotřebiteli, který pak bude moci zvážit uplatnění svých práv.

Spotřebitelé tedy novelou občanského zákoníku nejpozději za dva roky přijdou
o současnou zákonnou záruku, stále však budou moci do dvou let uplatňovat vady věci, které na ní byly při převzetí. Domněnka vadnosti zboží se prodlouží ze současných šesti měsíců na 12, a vznikne nová odpovědnost prodávajícího nedostatečnou životnost věci. To vše bude pro spotřebitele znamenat výhodnější pozici. Více však ukáže až budoucí praxe a zejména pak judikatura.