Přestože patří Rally Dakar k akcím nabízejícím na každém metru patřičnou dávku adrenalinu, největší dobrodružství spojené s nejvěhlasnější dálkovou soutěží planety má Martin Kolomý za sebou. Proces balení se totiž blíží k zdárnému konci.

Přestože bruntálský střelec umí například dojet na cíle po třech kolech, balení pro něj představuje každoročně těžkou životní zkoušku. „Vezeme na Dakar něco mezi 40 – 50 tunami materiálu. Prakticky se jedná o jedno závodní auto bez karosářských dílů. K tomu pochopitelně díly podléhající největší míře opotřebení, jejichž výčet si však nechám z pochopitelných důvodů pro sebe,“ říká Martin.

„Nejdříve se všechno potřebné sepíše, potom připraví a naloží. Pak přichází na řadu proces vyložení, opětovné kontroly a definitivního naložení. Pokaždé si říkám, že to nechám na zbytku týmu, ale nikdy to nevydržím a vše musím osobně dvakrát zkontrolovat.“
Poté, co trajekt odveze techniku s díly z Le Havre do Jižní Ameriky, přichází na řadu balení materiálu, který putuje do dějiště konání závodu letadlem. „Vzhledem k početnosti naší výpravy máme zkušenosti s tím, která dopravit na místo určení v zavazadlech dejme tomu další metrák,“ prozrazuje Martin s tím, že součástí nákladu je i několik desítek kilogramů klobás. „Jelikož v Buggyře absentuje kategorie vegetariánů a veganů, musím mít tento náklad pod osobním dohledem. Ne snad, že bych někoho konkrétního podezíral, ale jistota je jistota.“