Je čas na nový Green deal, za který se skutečně postaví každý. Evropský dopravní sektor už nedebatuje o tom, zda je dekarbonizace nutná. Skutečnou otázkou nyní je, zda Evropa může dosáhnout nulových čistých emisí, aniž by přitom oslabila svou vlastní konkurenceschopnost.

Tato výzva dominovala debatám na CEE Clean Energy & Mobility Summit 2026, který se konal v Praze 22. a 23. dubna, kde se sešli tvůrci politik, dopravci, výrobci paliv, lídři automobilového průmyslu a energetičtí experti, aby prodiskutovali některé z nejdůležitějších otázek, kterým v současnosti čelí toto odvětví.

Po diskusích s více než 50 řečníky vyvstalo pět hlavních závěrů:

1. Pragmatismus neznamená protiklimatický postoj

Jedním z nejjasnějších signálů ze summitu bylo, že už nikdo nezpochybňuje potřebu dekarbonizace. Diskuse se přesunula k praktickým otázkám:

• Jak rychle může transformace realisticky proběhnout?
• Které technologie se mohou skutečně rozšířit?
• Kdo nakonec zaplatí za tuto transformaci?
• Jak se v tomto procesu vyhneme oslabení evropské dopravní a průmyslové základny?

„Dekarbonizace nesmí zničit konkurenceschopnost.“ varoval český místopředseda vlády Karel Havlíček.

Tato výzva obzvláště rezonuje ve střední a východní Evropě (CEE), kde dopravci čelí strukturálně odlišným podmínkám než mnozí jejich západoevropští kolegové:

• delší mezinárodní dopravní trasy
• pomalejší rozvoj infrastruktury
• vyšší závislost na energetických systémech založených na fosilních palivech
• omezenější přístup k financování transformace 

2. Vytváří se konsensus ohledně technologické neutrality

Pokud se na summitu opakovala jedna fráze, pak to byla tato: „Neexistuje jediné řešení.“ Těžká silniční doprava se v blízké budoucnosti nemůže spoléhat výhradně na jednu technologii, zejména v dálkové přepravě. Diskuse směřovaly k pragmatické strategii zaměřené na koridory zelených paliv, které integrují více energetických řešení.

Provozovatelé dopravy v praxi již tento vícetechnologický přístup přijímají. Skupina Raben rozšiřuje používání alternativních paliv napříč svými provozy, včetně bioLNG a HVO, jako součást své širší dekarbonizační strategie. Prostřednictvím investic do dopravních řešení s nižšími emisemi a modernizace vozového parku společnost ukazuje, jak mohou poskytovatelé logistických služeb kombinovat více technologií ke snížení emisí při zachování provozní flexibility.

3. Evropská infrastrukturní mezera se stává kritickou

Jednu realitu nebylo možné po celou dobu summitu ignorovat: zavádění infrastruktury nedrží krok s politickými ambicemi. Tento problém se opakovaně objevoval v diskusích o nabíjení těžkých vozidel, dostupnosti vodíku a plánování přeshraničních koridorů.

Dopravní společnosti nemohou s jistotou investovat do nových vozových parků, pokud podpůrná infrastruktura zůstává nejistá. Několik řečníků poukázalo na to, že ekonomika se stává obzvláště obtížnou na trzích střední a východní Evropy, kde dálková nákladní doprava dominuje provozu a nabíjecí sítě zůstávají roztříštěné.

Vyvstaly také otázky ohledně připravenosti sítě, rychlosti nabíjení, investic do dep a zpoždění v povolovacích procesech. Bez koordinovaného zavádění infrastruktury Evropa riskuje vytvoření regulačního tlaku bez provozní proveditelnosti. Investice do elektrických nebo vodíkových vozových parků předtím, než budou plně rozvinuty nabíjecí koridory, kapacita sítě a přeshraniční interoperabilita, vytváří komerční nejistotu. Evropa naléhavě potřebuje funkční koridory alternativních paliv a strategicky umístěnou infrastrukturu pro doplňování paliva.

4. Pro mnoho provozovatelů zatím neexistuje životaschopný obchodní model

Zatímco cíle udržitelnosti jsou stále více poháněny zákazníky, investory a regulací, provozovatelé se současně potýkají s:

• rostoucím mýtným
• nejistotou infrastruktury
• kolísavými cenami energií
• klesajícími maržemi
• významnými požadavky na kapitálové investice

V této souvislosti se nízkoemisní vozové parky stávají konkurenční výhodou ve výběrových řízeních, kde přepravci stále více požadují měřitelné snížení emisí, ale Pavol Piešťanský z ČESMAD Slovakia zdůraznil obchodní výzvu:

„Zákazníci nechtějí platit prémiovou cenu za udržitelnou dopravu.“

Tento komentář vystihl jedno z ústředních dilemat summitu. Odvětví je vyzýváno k rychlé dekarbonizaci, zatímco stále soutěží na trhu extrémně citlivém na cenu, kde mnoho zákazníků nadále upřednostňuje cenu před udržitelností.

5. Digitalizace se stává konkurenční nutností

Dalším opakujícím se tématem bylo, že dekarbonizace je stále více spojena s digitalizací. Společnosti spoléhají na telematiku, správu vozového parku podporovanou umělou inteligencí a integrované systémy řízení dopravy nejen ke snížení emisí, ale i k obchodnímu přežití ve stále více cenově citlivém prostředí.

Co bude dál?

Jedním z nejvíce povzbudivých výsledků pražského summitu bylo, že diskuse neskončila s uzavřením konference. Ihned po akci se zástupci podniků a tvůrci politik shodli na důležitosti pokračování dialogu, zejména z pohledu střední a východní Evropy.

V této souvislosti se Eurowag dohodl s českým poslancem Evropského parlamentu Ondřejem Krutílkem na uspořádání specializovaného kulatého stolu v Bruselu v září 2026, zaměřeného na budoucnost dekarbonizace a konkurenceschopnosti v evropské silniční dopravě.